Gen S (strakatost - bílé znaky)

S – neúplně dominantní, dává jednobarevné zbarvení (bez bílých znaků)
sⁱ – malé bílé znaky (na bradě, hrudi, konce tlapek a ocasu) – do 20 % celkové plochy kůže
s^p – velké bílé znaky (rovnováha mezi bílou a druhou barvou, zbarvení nazývané particolor, tj. bílé znaky na hlavě, bílé nohy, límec, náprsenka, břicho, ocas) – 20 – 80 % bílé barvy
s^w – mnoho bílé (tzv. extrémní strakatost, bílý jedinec s barevnými znaky na hlavě) – nad 80 % bílé barvy

Působení tohoto genu stále není příliš jasné a rozhodně není tak jednoduché jako u ostatních barevných genů. (Někteří genetici dokonce tvrdí, že každá oblast se dědí nezávisle, např. kosočtvercový bílý znak na hlavě Kavalír King Charles španěla v barvě blenheim.) Uvedená neúplná dominance jednotlivých alel způsobuje, že jedinec Ssⁱ má menší bílé znaky než jedinec Ss^p (při úplné dominanci by neměli mít bílé znaky vůbec). Přibližně můžeme seřadit velikost bílých znaků takto: SS – jednobarevné (bez bílých znaků), Ssⁱ – pouze maličké bílé znaky, Ss^p nebo sⁱsⁱ - malé bílé znaky (do 20 %), Ss^w nebo sⁱs^p - trochu větší bílé znaky než předchozí, s^ps^p – typické particolor zbarvení (kolem 50 % bílé), s^ps^w – více bílé než předchozí, s^ws^w – čistě bílé zbarvení. Ovšem také druhá barva ovlivňuje velikost znaků, takže vždycky černé plochy jsou větší než hnědé a ty jsou větší než žluté při stejné kombinaci genu S. A aby to bylo ještě nepřehlednější, jsou zde modifikující geny (jejich počet není znám, jsou zřejmě speciální pro každé plemeno), které působí na velikost bílých znaků (více základní barvy, tedy méně bílé – modifikace plus, méně základní barvy, tedy více bílé – modifikace minus). Takže jedinec SS s modifikaci minus vypadá jako jedinec sⁱsⁱ s modifikací plus. To všechno velmi komplikuje určení genotypu psa. Čistě bílí psi jsou obvykle s^ws^w, jestliže je zde přítomna ještě modifikace plus, mají maličké barevné znaky, obvykle na uších a kolem očí, což často vidíme u tibetských teriérů (viz ilustrační obr.1).

Ilustrační fotografie:

U tibetských teriérů se objevují všechny velikosti bílých znaků - od nepatrných až po extrémní strakatost (obr. vlevo dole - nepatrné černé znaky prozrazují modifikaci plus). Vpravo dole - zbarvení particokol (u sobolí jedinců jsou při stejných alelách S bílé plochy větší než u černých).